AIKI

合 – ai – harmonie, soulad, rovnováha, střed..
気 – ki – energie, záměr, mysl..

Aiki představuje univerzální spojující prvek zasahující do oblasti bojové, mentální i spirituální.
Rozdělme si tedy princip aiki do několika vrstev a rovin. Pokud chci dobře vnímat či pracovat s energií soupeře, musím ovládnout svoji vnitřní energii a bedlivě ji naslouchat a vnímat.
Dětem vysvětluji, že nejprve je důležité ovládnout „ jemné aiki - energii“, tzn. – naučit se vnímat kamaráda s kterým cvičím, nedělat si naschvál, chovat se ohleduplně, dovést kamaráda s kterým cvičím bezpečně na zem, vnímat rozsah bolesti při páčení, učit se pomalu a plynule, atp.
Vládnout „tvrdou dynamickou či statickou aiki energií“ se budou učit tehdy, kdy princip aiki bude hlavně a především mentálně ukotven.
Když špatně stojím, tak stabilita není dobrá a mohu spadnout, tak prosté. Čeho chci v boji u protivníka docílit? Právě, aby jeho stabilita nebyla dobrá a ovládnul jsem jeho konání a určil budoucí děje (fyzické či duševní).

Pozn.: Kuzushi (v Judo) – znamená vychýlení soupeře a abych mohl soupeře vychylovat, co musím nutně znát a vnímat? Pojmově a encyklopedicky vnímám rozdíly, ale uvnitř sebe je pro mne kuzushi principem aiki a opačně.

Fyzická úroveň AIKI - Nage:
1. Statická
Postavím se a stojím stabilně, vím, kde je můj tělesný střed hara a při provádění „statických technik“ jsem si vědom nutnosti snížení a dle potřeby rozšíření postoje či drobného přísunu. Používám celé tělo a jeho váhu k nasazení páky či vyproštění z držení, apod. Ruka váží málo, tělo víc.
Práce s dechem je delší a kime zpevňuje celé uvolněné a zpevněné tělo.

2. Dynamická
Zde využijeme příkladu prvku irimi-tenkan. Pokud přichází pohybová energie (útok) od ukeho navazuji na ní např. tenkanem a nebráním ji -  nesrážím se s ní a pouze ji usměrním – zpracuji ji..
Příklad vstoupení – irimi - tj. aktivně vstoupím do pohybu (útoku) ukeho dříve, než jeho energie dosáhne maximální dynamiky – přebírám a navazuji na dynamiku pohybu (útoku) ukeho.
„Dynamické aiki“ také využívá několik úrovní načasování. Těsně před samotným útokem, dále pak v momentě útoku či těsně po něm.

U obou úrovní statické i dynamické je třeba pečlivě cvičit vnímání působení síly (velikosti) a směru energií na vaše tělo – tělo nageho. Detaily jsou velmi důležité.
Pomyslné připodobnění k vlně na moři je více než pravdivé.
Klidná hladina - jemné vlnění - nabírání tvaru a formování vlny – vrchol vlny – bod zlomu – převalení vlny – tříštění o útesy – rozplynutí do ztracena… Tím, čím je vlna vytvořena, určuje její velikost a místo působení, atp., jako aiki..

Držím-li ukeho např. v technice tekubi osae (jonkjó / jonkadžo) a ztuhnu a uke začne působit proti mému pohybu, bedlivě to vnímám a nelpím na své představě dokončení, ale přizpůsobím se „změně větru na moři.“
Proč jsou detaily důležité, jelikož v jeden okamžik (na zlomek času) nepatrně zvýšíte tlak proti energii útočníka a to vyvolá reakci zvýšení tlaku od útočníka a pak následuje uvolnění energií – vaší i útočníkovi a k následnému např. pádu.

Fyzická úroveň AIKI - Uke:
1. Statická
Pokud se rozhodnu držet, tak držím, není cílem držet napůl či stát schválně nestabilně.
2. Dynamická
Jako uke provádějící dynamický (pohybový) útok nezastavuji a nepletu si to „krok vpřed a držím“ (to je opět statika). Svědomitě vnímám směr a vedení energie (útoku) proti nagemu. Snažím se o plynulý a ze začátku, nikoliv rychlý (zbrklý či fake – naznačení pohybu a pohyb jiným směrem, atp.) pohyb.

Mentální práce s AIKI:
Vnímám zdravě vlastní přirozenost a osobnost. Nehraju si navíc či na míň – tzn. udržuji rovnováhu mezi pokorou, skromností a zdravím sebevědomím. Nejdu cestou extrému. Měl bych znát sám sebe a poznat se nejen v dobách blahobytu, pohody a míru. Měl bych mít povědomí o svých přednostech a schopnostech, ale zrovna tak musím znát svoje nedostatky a pracovat na jejich zlepšení. Učení probíhá neustále a do konce života. Umět přijímat konstruktivní kritiku a umět s ní pak pracovat v učícím procesu. Vím bez výhrad, že moje konání vždy přinese nějakou reakci – co činím, to se v různých formách vrátí zpět a to bez ohledu na čas.
Emoce jsou energie, s kterými je potřeba také pracovat a to dost podobně jako při cvičení technik – buď mohu na pohyb navázat, srazit se s ním, vyhnout se mu, blokovat… Přesto jako v boji a v různých situacích, nelze tak určit jedinou správnou techniku, jako s emocemi. Pomocníkem, zde bývají životní zkušenosti.
Netoleruji zlo a nevytvářím ho a naopak se mu vždy snažím postavit.
Pouhé vzdělání či vychytralost či prospěchářství a chytračení není moudrostí a rovnováhou a ani tedy principem Aiki!
Definice moudrosti, kterou jsem již zmiňoval:
Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností.

Aiki ve spirituální („vnitřní“) rovině:
Vnímám a ctím propojení přírody a dějů v ní a usiluji o vzájemnou rovnováhu. Svoje činnosti a konání je dobré vnímat i s ohledem na vesmírná měřítka. Vnímám svoji smrtelnost a pomíjivost materiálních věcí. Vnímám zároveň dar a možnosti života.
Pokud přijímám „vnitřní energii“, činím tak s dobrými a čistými úmysly a také ji přijímám z čistých a dobrých dějů… Pokud mám být zbožný, ctnostný a slušný člověk, tak mým chrámem musí být především a hlavně moje tělo a duše a nikoliv statky, budovy či řeči…

 Richard